Dopisy a vzpomínkové článečky od Cestičkářů

         Tyhle prázdniny byly snad ty nejlepší, co jsem kdy zažila a to díky Cestičkám. Na takové akce s takovou partou lidí bych jezdila každý rok a myslím, že by mě to nikdy neomrzelo, protože když vzpomínám na to, co jsem tady všechno prožila, tak mi někdy i ukápne slza a říkám si, že chci pořád vracet čas a prožívat to znovu a znovu! Byli tady lidi, kteří jsou tak sebevědomí, vtipní, pozoruhodní, kteří v životě už něco dokázali! Tolik srandy, tolik napětí, tolik výdrže a to všechno pohromadě! Myslím, že jsem konečně našla něco, co mi v tom životě chybělo! Jsem ten nejšťastnější člověk, protože jsem mohla být na tom nejúžasnějším táboře !!! Moc Vám všem děkuji a přeji Vám do života jen to nejlepší a doufám, že se máte všichni podle svých představ! CHYBÍTE MI! JITKA :-)

         Ahoj, všechny tímto zdravím! Chtěla bych jen říct, že kurz Cestičky pro mě osobně byl něčím co mně v životě obohatilo - práce s dětmi- jak praktická tak teoretická, možnost si vyzkoušet, co děti dokáží udělat, co je baví, nebaví, na co stačí nebo naopak nestačí, jak reagovat na jejich nálady, dotazy,...Cestičky mně taky hodně daly v citu k přírodě, jak se s ní sžít, přemýšlet o ní,...Taky vztahy k druhým, že je třeba si pomáhat a ne si navzájem podkopávat nohy, když se mi něco nelíbí dokázat to říct, vysvětlit, najít kompromis, prostě se na něčem dohodnout, nenechat vše na jednom člověku,...Naopak při některých situacích, kdy je potřeba zvolit jednoho člověka, aby ty druhé vedl, byl jejich oporou, aby jsme mu dokázali důvěřovat, zcela se na něho spolehnout. Myslím si, že motto Cestiček - Otevři oči, mysl i srdce, a pak teprve vykroč - je pro tento kurz určitě to nejlepší, vyjadřuje právě to, co vše Ti kurz dal. Přeji další úspěchy v pořádání Cestiček - je to 10 dnů, na kterých určitě nejde zapomenout...Jsem ráda, že mně tato vzpomínka taky zůstane! Krásné podzimní sluníčko přeje Markéta

         Úplně první myšlenkou byla ta, že jsem snad udělal krůček, kterým jsem se posunul za určitý práh dveří, před kterým jsem dost dlouho přešlapoval. Pak jsem si uvědomil, že přede mnou jsou stovky dalších věcí - dveří a že takovéto cestičky pokračují celý život. Některé se dají překonat hned, k některým si cestu teprve musím najít. Pak mně napadlo, že se pro dnešní poslední den hodí píseň Carpe diem, která docela přesně vystihuje moje pocity. Je to vlastně písnička, kterou bych chtěl nejvíce slyšet. Sice jsem si ji před chvílí asi nesčetněkrát přezpíval, ale společný prožitek nic nenahradí ... Dnes snad poprvé opravdu pochybuji, zda jsem si vybral tu správnou školu - i když vím, že mne osobně nijak neomezuje a v životě můžu vlastně dělat cokoliv - pokud bych zvolil tehdy jinou cestu - mohl jsem mít dnes k mnohým dveřím , za které toužím nahlédnout mnohem blíž a možná bych jimi i prošel. Otázkou je, jestli bych vůbec kdy přišel na to, že mě čekají otevřít. Život se má žít naplno - nemá se vracet - a proto nelituji, že se k mnohým věcem dostanu možná oklikou. Život totiž není jednoduchý a učíme se každý den znova ... P.S. Nevíte za kterými dveřmi mají ten výbornej guláš? Dan, Hodonín

	Další fotografie z Cestiček 2003