Cestičkou až na konec světa ...

         Kolikrát v životě se člověku podaří napoprvé netrefit na tábor, na který vzpomíná snad i celý život a získá na něm opravdové přátele? Mockrát ne ... a mně se to povedlo.

         Celkem náhodou jsem se dostala na cestu za poznáním a zábavou, stačilo jen nasednout na vlak a vydat se směrem Náměšť nad Oslavou. Poblíž na louce jsme ve stanech tee-pee strávili 10 dnů nacpaných zábavou, rozjímáním, dobrodružstvím, poznáváním a vzděláváním. Vsadím, co chcete, že nikomu z nás se domů opravdu nechtělo!

         Je těžké vybrat jednu hru či aktivitu z toho mnohého, co jsme si vyzkoušeli, ale přeci jen jeden zážitek vyčnívá ... Hra, dá-li se to tak říct, LIVING COLOURS mě poznamenala nejvíce. Po převlečení do bílého jsme byli "vyhnáni" na louku a zahájili nudnou hru na babu ... omyl ale. Po chvíli nám k dispozici začaly být i lavory plné barev! Červená, žlutá, modrá a zelená se začala objevovat všude na našich tělech. Bílé zadky a prsa nás děvčat se začínala barevně odlišovat. Nejen oblečení se barvilo, ale také obličeje, nohy, ruce a samozřejmě i louka na které jsme zaháněli šeď všedního života.

         Po vychrstnutí poslední kapky barvy jsme se fotili, vytvářeli neskutečné formace, ale hlavně se báječně bavili. Milým překvapením bylo pokračování do vesnice na Kofolu. Následoval přesun k rybníky, kde jsme se vzájemně krásně vydrbali a umyli. Pomohl nám i déšť, který nás zkropil. Není nic pěknější než se koupat za deště! Zpět nás "bezpečně" dopravila naše "nesmrtelná" Hermína (cesta na hranici života a smrti ...). Teplý čaj a spacáky nám dělali společnost po celý zbytek večera.

         Památkou na tohle super odpoledne jsou mi neskutečně barevné kalhoty a tričko, s každým oblečením se mi vrací vzpomínky ...

         První setkání s Hnutím Brontosaurus bylo skrze Cestičky. Po prvním roce u skautů se mi naskytla možnost srovnání, a že je to zatraceně silná konkurence!! Cestičkou jdeme dále, setkáváme se dále a já doufám, že si budeme i navzájem přispívat do života.

         Oči jsem otevřela, mysl se snaží udržovat krok a srdíčko tluče pro nové poznání ... snad půjdu správným směrem.

Jitka Říhová- Mydlinka

	Další fotografie z Cestiček 2005